V 36. ročníku literární soutěže Náš svět vynikajícího úspěchu dosáhla Terezie Maturová, žákyně 4. A třídy. Její práce – kniha BOBŘI DOBŘI neboli Bobři Záchranáři – byla odbornou porotou vyhodnocena jako jedna z nejlepších. Terezka byla pozvána na slavnostní vyhlášení oceněných prací, které se uskutečnilo v rámci veletrhu Svět knihy na pražském Výstavišti dne 15. května 2009.

Terezka sama vytvořila knihu, jejímiž hlavními hrdiny jsou členové bobří rodiny, kteří společně prožívají různá dobrodružství. Kniha je doplněna řadou fotografií, které zachycují život zvířat ve volné přírodě.

 

Malá ukázka z 9. kapitoly:

„Bylo nebylo, žila kdysi jedna rodina bobrů, která měla zvláštnost, že zachraňovala ostatní zvířátka.

Jednoho krásného dne se rozhodl tatínek bobr, že ukáže dětem tajemství správného postavení bobří hráze a bobřího hradu. Vydal se se svými dětmi, krom těch nejmenších, na obhlídku své nádrže... Najednou jim před nosem zajel do vody ledňáček. Tatínek řekl, že si počkají, jak vyletí s rybičkou v zobáčku. Takovým způsobem ty rybky loví. Jenže on pořád nevyplouval, a tak tatínek zavelel k ponoru, že se podívají, proč nevyplouvá.

Pod vodou zjistili, že je zaklíněný pod jedním kmínkem, kde je chycený za nohu, a nemůže ven. Tatínek se s dětmi pod vodou mlčky dohodl a dali se do překusování kmene, aby pomohli ledňáčkovi ven. Po nějaké chvilce překousali strom a ledňáčka osvobodili. Nebylo to pro ně vůbec jednoduché, i když pod vodou už byli jako doma a ze všeho nejraději pořád něco okusovali. Tatínek jim šel ve všem příkladem...

Ledňáček to rozdýchal na poslední chvíli, už mu docházel dech, a nebýt pohotových bobrů, už by nebyl naživu. Ledňáček, když vyplul na hladinu a oschl na nejbližším keři nad hladinou, polkl rybku a moc děkoval za záchranu života, ale ne za svůj, nýbrž za manželčin a malých ptáčat, protože kdyby zahynul, tak by asi umřely i manželka a děti, protože by se o ně neměl kdo starat. Poděkoval ještě jednou a odletěl k rodině. A tak se zase jednou rodina bobrů záchranářů vyznamenala.“